Agenti vlivu
Agenti vlivu jsou často vrcholem operativní rozvědně-podvratné činnosti. Na
rozdíl od obyčejných agentů, mají vlivoví agenti obvykle jen zcela výjimečně
prokazatelné spojení s protivníkem...
Za vlivového agenta (termín vznikl uvnitř CIA) je považován člověk vyznávající
hodnoty a ideologii země protivníka, který je šíří u sebe doma.
Vlivová
agentura je kategorií stejně starou jako sám svět. Jako jeden z klasických
příkladů vlivového agenta nám může posloužit dobře známý Charles Maurice de
Talleyrand-Périgord.
Na rozdíl od obvyklých agentů, kteří předávají informace nebo
provádějí otevřené podvratné akce (teroristické činy, výbuchy apod.), agenti
vlivu, v souladu se zájmy svých chlebodárců provádějí činnost související s
řízením země, regionu, oborem, objektem, politickou stranou atd. Jejich
podvratná činnost je často dlouhou dobu latentní, neviditelná, a když se stává
zjevnou, může být již příliš pozdě na vznesení obvinění či zabránění vzniku
škod s velkými následky.
Tím
spíše, neboť jejich praktickou politickou a řídící činnost lze lehce vydávat za
neúmyslnou politickou chybu, ekonomický omyl atd. atd.. Ten samý Talleyrand
uváděl zcela přesvědčivé důvody pro svoji spolupráci se zahraničními mocnostmi.
Agenti vlivu jsou často vrcholem operativní
rozvědně-podvratné činnosti. Na rozdíl od obyčejných agentů, mají vlivoví
agenti obvykle jen zcela výjimečně prokazatelné spojení s protivníkem. Pro
řízení vlivových agentů nejsou nutné atributy jako konspirativní setkání s
rezidentem, udržování spojení pomocí mrtvých schránek, šifrování informací a
dalších činností, bez nichž si klasickou špionáž nemůže ani představit. A právě
tyto příznaky demaskující činnost nepřátelského agenta zcela běžně slouží jako
důkazy při soudních procesech v jednotlivých případech špionážní činnosti. S
trochou nadsázky, nelze zcela vyloučit situaci, kdy takový agent vlivu si ani
nemusí neuvědomovat, kým vlastně je, obzvláště když takto působí po delší
časové období.
„Ve své podstatě ti, co jdou na tyto kontakty, ani nemusí
vědět, že se stýkají s CIA či jinou zpravodajskou službou, nemusí být absolutně
poslušnou loutkou svých pánů: jestliže provádějí činnost výhodnou pro jejich
cíle, mohou současně sledovat i své vlastní zájmy“.
To je úplně ideální varianta. Protože ani platba za služby
nemusí být podmínkou jejich poskytnutí. A kromě toho – je prakticky nemožné
vznést obvinění konkrétní osobě ve spáchání trestné činnosti, protože trestný
čin není jako by páchán.
Je obvyklé, že zpravidla skrytě, zájmové osoby nebo struktury
(jež ne vždy mají přímý vztah na speciální službu) podporují takového člověka
(nebo organizaci), který si to sám ani neuvědomuje, a způsobuje nebo bude v
budoucnosti způsobovat škody státu, regionu, politické straně, obchodní
společnosti, výrobnímu podniku atd.
„Agent vlivu – zpravidla úřední osoba (nebo osobnost, jež má společenskou
důvěru, prestiž a autoritu), která provádí systematickou činnost zaměřenou na
realizací cílů politiky cizího státu (formálně však není spolupracovníkem jeho
tajných služeb)“- tak charakterizují vlivové agenty v jedné z ruských učebnic.
„Za vlivového agenta (termín vznikl uvnitř CIA) je považován
člověk vyznávající hodnoty a ideologii země protivníka, který je šíří u sebe
doma. Pracuje ne pro peníze, ale pro myšlenku. K podnícení jeho další aktivní
činnosti a těsnějšímu připoutání ke zpravodajské službě se používá široká škála
různých způsobů odměňování a honorování, jako např. „udělování různých cen,
státních vyznamenání, mezinárodních titulů, čestných doktorátů, zvaní k účasti
na prestižních mezinárodních seminářích a sympoziích, vydávání knih v zahraničí
a jejich široká reklama atd.
Jedná
se o pochopitelnou lest rozvědných služeb všech mocností, kterými se snaží
zavázat a získat i nejmocnější tohoto světa. Státní činitel vysokého rangu,
který má pochopitelně i odpovídající možnosti, může být vlivovým agentem cizí
země jak vědomým, tak i nevědomým, který darovaná životní blaha a pocty chápe
ne jako přikrmování ze strany cizích speciálních služeb, ale jako světové
ocenění své osobnosti a geniality.“ Přílišné zanícení vlivového agenta pro
uskutečňování vlivu protivníka na prostředí, ve kterém agent působí, nebo jeho
nepříliš citlivé řízení zpravidla vede ke kompromitaci jeho osoby před okolím,
protože se v časově delším horizontu jeho činnost stává vysledovatelnou a
postupně začíná ztrácet autoritu, kterou doposud používal k prosazování zájmů
protivníka.
V tomto roce Václav Havel společně s dalajlámou přijali jako
dosud poslední ocenění své činnosti cenu Jána Langoše. Exprezident se na svých
webových stránkách pyšní celkem 115 cenami; poslední, kterou převzal na
Slovensku, které je vůči jeho osobě poněkud skoupé, ještě nestačili do
celkového výčtu doplnit. Přitom do konce roku 1989 shromáždil pouhopouhých 8
cen a medailí. V dalších dvaceti letech rozšířil svou sbírku o 108 cen a
medailí, z nichž 23 pochází z USA, získal 48 čestných doktorátů, z toho 10 z
USA. Jeho prsa zdobí celkem 28 řádů a vyznamenání, mezi nimiž se vyjímá Řád
Lázně, který mu byl udělen stejně jako Nicolae Ceauşescovi britskou panovnicí a
s příslovečnou skromností se zmiňuje o celkem 39 vybraných členství v různých
spolcích a nadacích.
Dobroslav
http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2009&cis=45&cl=07
Súvisiace:
Správa Kto za koho kope
Skupinový altruizmus